Jiří Macoun - spisovatel a ilustrátor

Hrátky s uranovým reaktorem zaujmou nejen budoucí fyziky, ale všechny milovníky akčního dobrodružství

Kniha navazuje na Maxmiliánovy badatelské příhody z prvního dílu (Experiment Max). Po potížích s výrobou diamantů a katastrofě geomagnetické elektrárny vlastní konstrukce Max zavleče své kamarády a kamarádky do hlubin uranového dolu.

Ukázka z knihy:

Operace Angrešt

“Co jste na mě zase políčili za pitomost!” rozohněně vykřikl Daniel druhého dne ráno, jakmile vstoupil do dveří Maxmiliánovy kůlny. Rozzlobeně mával letákem, který našel v dopisní schránce. “Tentokrát vám na špek neskočím!”

Vejsada zvedl oči od práce. “Uklidni se,” doporučil Danielovi smírně.

“Kde máš hadry a pytel?” zeptala se ho Tereza.

Daniel ztuhl ve vchodu jako socha. Max, Vejsada, David, Kateřina, Dominik a Kroupa seděli na židlích a bednách nad rozstříhanou pytlovinou s hadry na kolenou. Hrubou hnědou nití díly vlastnoručně jehlami sešívali dohromady.

“Vy si opravdu šijete maskovací oděvy?” zeptal se po chvilce. “Proč? Maskáčová trička a kalhoty z obchodu vám nejsou dost dobrá?”

“Nejsou dostatečně účinná,” prohlásil Max.

“Proč ne? Vždyť vojáci nosí navlas stejné oblečení,” divil se Daniel.

“Nikoliv však příslušníci speciálních sil,” upozornil ho Vejsada.

“Barevné skvrny jen velmi nedokonale napodobují přírodní materiály,” vysvětlovala Veronika.

“Postava v obvyklém maskovacím oděvu vytváří zřetelný obrys, který ji prozradí,” upozornil Max.

“Střapaté okraje naopak splynou s pozadím,” zasvěceně prohlásila Tereza.

Daniel se náhle otočil a šel pryč.

“Kam jdeš?” zavolala za ním Veronika. Měla obavu, že se Daniel urazil.

“Najít pytel,” odpověděl Daniel. Pochopil, že bez maskáčů nového stylu by se sám vyloučil z průzkumnického družstva.

Holky byly uvytržení, jak šla klukům krejčovská práce od ruky. Touha mít jedinečný maskovací oblek, byla silnější než odpor k ručním pracím.

“Jak obleky vyzkoušíme?” zeptal se Maxe Kroupa.

“Uspořádáme na návsi módní přehlídku,” vyhrkla Tereza s potměšilým úsměvem na rtech.

“Maskovací oděv nelze veřejně předvádět,” ohradil se Vejsada.

“Budeme postupovat jako vojáci ...,” řekl Max.

“Uspořádáte přehlídku vojenskou?” popíchla Tereza Maxmiliána. V duchu si představila četu pochodujících strašáků. Vyprskla smíchy.

“Podnikneme cvičnou akci,” ohradil se Max a nepřívětivě se podíval na bujaře rozveselenou Terezu.

“Proti komu?” chtěl ihned vědět David.

“Proplížíme se k Svatošovi na zahradu,” navrhl Max.

“Proč k Svatošovi?”

“Protože nevlastní psa,” objasnil Max svůj záměr.

“Oči má však ostříží,” varovně připomenul Vejsada. “Nikdy jsem nepronikl k angreštu nebo jahodám na jeho zahradě.”

“Dostaneš novou příležitost,” povzbudil ho Max. “Hodnotu  maskovacích obleků můžeme věrohodně vyzkoušet jen v opravdu obtížných podmínkách.”

“Kdy se na angrešt vydáme?” zeptal se Dominik.

“Jakmile budeme hotovi se šitím,” určil Max termín akce a začal zrychleným tempem stehovat střapatý rukáv.

Pozdě odpoledne byly maskovací oděvy hotové. Veronika shlédla bedlivým okem na zkoušku převlečené kluky. Vyhlíželi opravdu jako dokonalí strašáci.

“Musíme vás ještě namalovat,” prohlásila Tereza.

“Nejdeme do tanečních!” ohradil se Daniel.

“Moderní válečníci si do akce dělají polní make-up!” upozornila ho Tereza a ihned vyhledala  v poličce časopis s fotografií příslušníka námořní pěchoty, která ji ráno při Maxově instruktáži zaujala. Jeho obličej byl pomalován černými a hnědými skvrnami. Tvář vojáka se podobala kamufláži obrněného automobilu.

“Vy budete vypadat ještě lépe,” slíbila Tereza Danielovi sebevědomě.

Teprve po západu slunce dorazili na výchozí místo plánované operace.

“Každý z nás pronikne k Svatošovi na zahradu jednotlivě,” vysvětlil na okraji lesa svůj záměr Max. “Proplíží se k plotu, proleze nebo přeleze podle vlastního rozhodnutí na druhou stranu a na zahradě utrhne 10 bobulí angreštu. Pak se vrátí.”

Kluci souhlasně přikyvovali.

“Kdo půjde první?”

“Budeme losovat!” navrhl Daniel.

“První půjdeš ty!” rozhodl Max.

“Proč já?” ohradil se Daniel.

“Protože se musíš naučit poslouchat rozkazy. V průběhu vojenských operací demokracie neplatí!” vysvětlil Max.

Daniel nechtěl vypadat jako bázlivec. Mlčky se podřídil Maxmiliánovu rozhodnutí.

Podél nízké meze se počal přískoky plížit dolů svahem k Svatošově chalupě. Doplazil se k zahradě. Jednu po druhé, přikrčený za ohradou, zkoušel rukou plaňky plotu. Brzy našel uvolněnou tyčku. Odklonil ji stranou.

Max dalekohledem pozoroval, jak se Daniel protáhl na druhou stranu. Přilepený do trávy se proplížil k balvanu uprostřed zahrady, za kterým ho nikdo z chalupy spatřit nemohl. Opatrně vykukoval pod kamenem. Angrešty rostly podél stodoly. Tiše se doplazil mezi keře. Bobule měl na dosah.

Jako první si uvědomil hrozící nebezpečí Max. V zorném poli dalekohledu spatřil paní Svatošovou, která s miskou v ruce vyšla za rohem stodoly. Šla pro ovoce! Max jen naprázdno polkl. Pro Daniela nemohl udělat vůbec nic.

Daniel naštěstí uslyšel kroky ještě dříve, než paní domácí zpozoroval. Duchapřítomně zalehl mezi keříky a přimáčkl se k zemi. Ani nedýchal. Paní Svatošová ho nepostřehla. Klidně procházela zahrádkou a do misky trhala zralé bobule.

“Pepo!” zakřičela z ničeno nic na manžela.

“Co je?” ozval se pan Svatoš ze dvorku.

“Máme díru v plotě!” ohlásila paní Svatošová závadu.

Daniel by se nejraději proměnil v krtka a zahrabal se do země. Dopustil se chyby. Vykloněnou plaňku nevrátil na své místo a tím se prozradil!

Pan Svatoš vyšel zpoza stodoly s vidlemi v rukou.

“Tamhle,” řekla paní Svatošová a ukazovala prstem na poškozené místo ohrady.

Daniel se ani nepohnul. V duchu doufal, že ho maskovací oděv uchrání. Nemýlil se. Paní Svatošová si Daniela mezi keři vůbec nevšimla. Šlápla mu na záda plnou vahou.

“Hu!” hekl Daniel. Paní Svatošová nebyla lehkonohou modelkou. Podpatek bílé pantofle zaryla bolestivě pod Danielovu lopatku.

“Áááá ...!” zaječela paní Svatošová. Cosi měkkého a částečně poddajného pod levým chodidlem ji k smrti polekalo.

Daniel se vymrštil na nohy. Chtěl utéci.

Paní Svatošová pohlédla zmalovanému Danielovi do tváře. “Vodník!” vykřikla. Malátně zavrávorala. Takovou odpornou příšeru řásnatou by si dříve nedokázala představit ani v nejhorším snu!

Daniel nakročil k plotu.

“Chyť to!” zakřičela na manžela paní Svatošová.

Pana Svatoše pobízet nemusela. Hbitě poskočil k Danielovi a napřáhl vidle.

“Stůj, potvoro pekelná!” zařval na Daniela.

Dopadený průzkumník postřehl ve Svatošových očích nepředstíraný bojový zápal. Daniel si ve zlomku vteřiny uvědomil, že starý muž nebojuje s klukovským vetřelcem, ale s opravdovou pohádkovou bytostí a je rozhodnut zapíchnout ji, jakmile se přiblíží dostatečně blízko. Daniel zastavil a zvedl ruce. Pokoušely se o něj mdloby jako před okamžikem o paní Svatošovou.

“Jsi člověk, či duch!?”

“Neptej se a píchni to!” bojovně vykřikla na manžela paní Svatošová. Byla zásadně proti tomu, aby podobné bytosti nedobré chodily po její zahradě.

“Néé ... ééé,” vyjekl Daniel neartikulovaně. Pohled na ostré bodce vidlí ho připravil o veškerou vůli k odporu. Padl na kolena. Hrůzou nevydal ze sebe již ani hlásku.

“Zavřeme to do stodoly,” rozhodl pan Svatoš. Odhodil vidle a popadl Daniela oběma rukama za maskovací oblek na zádech. Daniel šel sám jako beránek. Pan Svatoš ho svalil ve stodole do slámy a zavřel za ním na závoru vrata.

“Co s tím uděláme?” uslyšel Daniel paní Svatošovou přes prkna.

“Zavoláme na to hasiče,” navrhl Svatoš.

“Taky faráře, policii, armádu a záchranku,” vychrlila paní Svatošová. Nevěděla  totiž, která služba by si s dopadenou příšerou nejlépe poradila.

“Hasiči postačí,” usoudil pan Svatoš.

Daniel zaslechl rychlé kroky, které zanikly ve stavení. Trochu se oklepal z úleku. Opět začal přemýšlet. V prvé řadě nahmatal za opaskem mobil. Přístroj byl v pořádku. Paní Svatošová ho naštěstí nerozšlápla.

“Jsem uvězněný ve stodole. Zavolali na mě hasiče a možná i policii,” rozechvělým hlasem oznámil Maxmiliánovi.

“Neboj! Vysvobodíme tě!” povzbudil ho Max. “Až nás uslyšíš na dvoře, tak se ozvi!”

“Poběžte rychle!” pobídl ho Daniel.

“Zachovej klid!” doporučil mu Max a přerušil spojení.

Rychlým během vedl Max k plotu záchrannou výpravu. Kluci přeskákali bezostyšně ohradu a vběhli na dvorek.

“Kde jsi!” zakřičel Maxmilián z plných plic.

“Tady!” označil Daniel svou polohu a zabušil zevnitř dvakrát pěstí na prkna vrat od stodoly.

Max přiskočil k závoře a nadzvedl ji. Vrata se otevřela. Daniel byl opět volný.

“Rychle pryč!”

Ve dveřích chalupy se objevila paní Svatošová. Když si uvědomila, že má úděsných potvor plný dvorek, začala ječet tak silně a vytrvale, že přehlušila i kvílení sirény blížícího se hasičského vozu.

Kluci se zachránili útěkem do lesa. Veronika s Terezou na ně netrpělivě čekaly. Příjezd hasičského vozidla je vyplašil. Oddechly si, až když kluky přepočítaly. Nechyběl nikdo. Vrátili se do kůlny.