Bratři bagři
Pohádky pro budoucí bagráky, stavitele a inženýry
Příběhy o třech rypadlech sourozencích jsou předurčené pro chytré kluky a holky. Při vymýšlení děje jsem ale bral zřetel i na předčítací rodiče nebo dědečky a babičky.
Bagři jsou sice fajn sympaťáci, ale neprožívají jednoduché zápletky. Malí čtenáři si hlavičky určitě potrápí, než všechno poberou. Nudit se u čtení nebudou. Předpokládám, že se místy i potutelně zachichotají.
Recenze, a navíc z autorova mozku, jsou ale nepřesvědčivé. Přečtěte si raději ukázku a bude zřejmé, jsou-li pohádky o MUROVI, SUROVI a VUROVI (tak se rypadla jmenují) vhodné pro Vaše děti (6 až 10 let). Pro maminky a právníky, kteří technice příliš nerozumí, je připojen slovník odborných výrazů. Pomůcka napomůže správně odpovídat na zvídavé otázky malých bagristů a bagristek.
Ukázka z knihy:
SCHODY Z VODY
Není tomu příliš dávno, co se bratři bagři přesně podle dohody s ředitelem stavby zdymadla dostavili na staveniště u jezu. Všechna tři rypadla zastavila u hranatého domku na břehu řeky. Nejstarší MUR zlehka zaklepal na dveře ukazovákem. Mistr ihned otevřel.
„Dobrý den, už jsme tady,“ ohlásil stavbyvedoucímu příjezd.
„Prosíme o pracovní pokyny,“ usmál se na mistra SUR.
„Ať můžeme začít hrabat,“ těšil se na práci VUR.
„Milé stroje,“ oslovil bratry bagry mistr stavby ze schůdků své budky, „budování plavební komory vyžaduje hodně práce,“pravil vážně. Pak rypadlům začal vysvětlovat sled stavebních činností: „Nejprve beranidla ohradí štětovnicemi prostor stavební jámy, aby do ní neprosakovala voda z řeky. Vy z ní pěkně v suchu vybagrujete štěrk a jíl. Betonáři postaví železobetonové stěny. Montéři na závěr na dolní i horní konec komory z betonu zavěsí ocelová vrata a bude hotovo.“
„Jejda, máme tady práci na hodně dlouho,“ zaradoval se VUR.
„Podle časového rozvrhu přesně na dva roky,“ oznámil zvědavému
bagru mistr stavby. „Ničeho se ale nebojte, nebudete zdymadlo stavět samy. Brzy se sem dostaví další pomocníci,“ uklidnil největší rypadlo a poslal bratry bagry vyspravit štěrkem polní cestu ke staveništi.
Jakmile bratři bagři příjezdovou komunikaci opravili, začalo do ohrazení vjíždět jedno auto za druhým. Přijely dva buldozery s radlicemi, autojeřáb na zvedání těžkých štětovnic, vrtné soupravy, vibrační beranidla a jiné stroje. Dostavily se také mikrobusy s dělníky. Když se staveniště naplnilo lidmi, spatřili bratři bagři kolonu pěti černých limuzín.
„Hurá!“ zajásal VUR, „jedou ještě další chlapi na práci!“
Bratři bagři zvesela mávali nablýskaným autům i mužům, co z nich vystoupili. Pánové si kupodivu navlékli na stavbu hodně divné montérky. Rypadla rázem trochu znejistěla. Na první pohled byly obleky pánů s kravatami spíše vhodné do divadla než do bláta. „To jsem zvědavý, jak tihle hoši vezmou za práci,“ podivoval se VUR nahlas neobvyklému vzezření chlapíků z černých vozů. I druzí bratři bagři pozorně sledovali, do čeho se pánové pustí.
Kravaťáci nejprve jeden po druhém dlouze řečnili. Potom nejdůležitější z nich uchopil do pravé ruky malinké kladívko. Klepl s ním do velkého kamene tvaru krychle a zase ho odložil. Už už se chystal nastoupit do vozu, aby odjel, když na něj nejmladší bratr bagr promluvil, „Ťuk sem, ťuk tam a už jedete pryč?“ rýpl si do pána. „Kdybychom všichni pracovali jako vy, nepostavili bychom zdymadlo ani za dvacet let,“ podotkl kousavě.
„Milý bagře,“ usmál se na stroj velevýznamný občan, „já jsem krajský hejtman a nejsem zde na práci. Jen jsem opatřil pro projekt dostatek financí. Mé poklepání na základní kámen stavbu zdymadla slavnostně započalo. Právě proto ty teď s kamarády můžeš v klidu bagrovat.“
„Děkuji za vysvětlení. Pochopil jsem dávno, že bez peněz nelze nic stavět,“ pravil poučený VUR. Zatroubil na SURA i MURA a podle pokynů mistra se všichni tři pustili do zemních prací. Nejprve pro sklápěčky a jiná vozidla nasypali dočasné náspy, aby náklaďáky mohly bez nesnází odvážet štěrk a hlínu, kterou VUR a SUR vytěžili z jímky.
Bratři bagři a jiné stroje, například jeřáby, pracovali na stavbě zdymadla pilně celé měsíce. Také domíchávače si pěkně mákly, než navozily dělníkům k betonovým pumpám dostatek cementových směsí. Všechny práce se podařilo strojům i lidem splnit podle plánu nebo jen s malým zpožděním. Po vybagrování jámy pro plavební komoru mistr stavby bratrům bagrům přikázal postavit schody z nábřeží dolů k vodní hladině. Jakmile rypadla dílo dokončila, podal VUR osobně mistrovi hlášení.
„Schody z vody jsou hotové!“ oznámil radostným hlasem.
„Vy jste postavili schody z vody?“ vyplašil se mistr. „Podle plánů mělo být schodiště z betonu?!“
„Také je,“ uklidnil VUR vedoucího pohotově. „Jen vede z řeky nahoru, a ne dolů, ale to by snad nemělo vadit,“ zavtipkoval a na mistra rozpustile mhouřil reflektory.
„Jen aby,“ zabručel vedoucí stavby a rychlými kroky pádil pro všechny případy dílo bratrů bagrů důkladně prověřit. VUR se sunul po pásech za ním. Oba už z dálky spatřili u schodiště na nábřeží roztodivnou zelenou postavu. Podobala se člověku a zároveň i žábě. Pozorně si prohlížela právě dokončené
dílo bratrů bagrů. Když uviděla zadýchaného mistra stavby, mile se na něj usmála a pronesla tiché: „Brekeké.“
„Jak se sem tahle osoba dostala?“ volal stavbyvedoucí zdymadla rozrušeně na MURA i SURA, aby ihned vyšetřil přítomnost nepovolaného tvora na staveništi. „Prostě a jednoduše tenhle zelený pán vyšel po schodech
z řeky,“ oznámil MUR šéfovi.
Vyplašený stavbyvedoucí se nezmohl na slovo. Zelenáč vypadal jako skutečný vodník z pohádek a nebyl zřejmě žádným přeludem.
„Schody z vody jsou náramný vynález,“ zaskřehotal zelený muž na vedoucího stavby a podal mu mokrou ruku na pozdrav. „Vodník na sucho vyleze jen po nich a nikudy jinudy,“ vysvětloval všem, jak a proč se dostal na vzduch právě tudy. Mistr mlčky potřásal vodníkovi pravicí a zaraženě na něj koukal. „Co budujete tam?“ zeptal se vodník a brčálovým prstem levé ruky ukázal na plavební komoru. Od mistra se odpovědi nedočkal, protože ten se z úleku ještě nevzpamatoval.
„Zdymadlo,“ oznámil MUR pohotově za oněmělého mistra zelenému panáčkovi.
„K čemu bude takové zařízení vůbec dobré?“ dotázal se vodník směle nejstaršího bratra bagra.
„Když přijede loď, vpluje do komory. Pak se za ní dolní vrata vodotěsně uzavřou. Komora se naplní vodou, která vynese plavidlo vzhůru. Otevřenými horními vraty vyjede parník na řeku nad jez, který by jinak nepřekonal,“ vysvětlil MUR vodníkovi.
„Chytrý vynález!“ zaradoval se zelený mužík. „Něco podobného bych potřeboval i pro ryby.“
„Ty také jezdí na výlety?“ podivil se vodníkovu přání velký VUR.
„Kdepak! Například lososi by chtěli plout proti proudu až k místům u pramenů řek a potoků, aby tam nakladli jikry. Z nich by se jim líhli malí lososíčci,“ líčil vodník bratrům bagrům trpký osud svých říčních spoluobyvatel. „Jez ovšem nepřeskočí ani nejsilnější z nich. Je moc vysoký. Od té doby, co lidé postavili na řekách velké přehrady, nemají lososi malé rybičky a jsou na vymření.“
„Jejda,“ vyjekl VUR a zachmuřil se. Nešťastných živočichů mu bylo líto.
„Tak vedle zdymadla postavíme ještě schody pro ryby,“ navrhl zelený SUR řešení. Jakmile vyslovil svůj nápad, podíval se na mistra, aby vyzvěděl, co si o něm myslí.
„Rozpočet na zdymadlo se zřízením přechodu pro ryby nepočítá. Nemám finance na materiál,“ odpověděl stavbyvedoucí SUROVI a krčil rameny.
„Zavoláme hejtmanovi, co peníze opatřuje. Třeba sežene ještě nějaké, když projektanti mysleli jen na lodě a na tvory z řeky zapomněli,“ věděl si hned rady MUR. VUR na nic nečekal a pohotově začal na internetu hledat telefonní spojení do hejtmanovy kanceláře. Jakmile číslo nalezl, hned ho vytočil. „Pane hejtman, hej, hej, hej, přeju bezva pěknej den,“ zvesela pozdravil úředníka. „Jsem velký bagr VUR a známe se od zdymadla, když jsi tu kladívkem do kamene klepal,“ připomnělo se rypadlo úředníkovi.
„Nazdar, bagře!“ odpověděl hejtman také bodře. „Už jsem myslel, že mě zdržuje nějakej hej, hejhula, ale zjevně jsem se zmýlil. Ty jsi velké modré rypadlo, viď?“
„Přesně tak. Jsem to já,“ přiznal se VUR a pokračoval ve své řeči. „Volám ze známosti, jestli by nebyly nějaké prachy pro kamarády bagry,“ vychrlil VUR zpříma na hejtmana. Ani nevyčkal odpovědi a jedním dechem vysvětloval podrobnosti: „Po schodech z vody totiž vylezl před chvílí vodník z řeky a zjišťuje, jestli by nebylo možné postavit přechod pro ryby kolem zdymadla i jezu.“
„Milý stroji,“ odpověděl vážným hlasem představitel kraje bagrovi, „žádný hejtman nemůže přidělovat peníze kamarádům. Na to jsou zákony.“ Úředník zmlkl a notnou chvíli přemýšlel. „Navíc se obávám, že ten, kdo žije pod vodou, je především podvodník a v tomto případě ke všemu ještě zelený. Takové osobě ze zásady nemohu důvěřovat,“ pokračoval přísně. Pak se s VUREM rychle rozloučil a telefonní hovor ukončil.
VUR, SUR i MUR rozpačitě mlčeli. Odmítnutí, které právě uslyšeli, jim radost neudělalo. Rybám by přesto rádi pomohli.
„Nebuďte smutní,“ zaskřehotal vodník na bratry bagry.
„Mám v řece kalíšky a v některých penízky. Třeba byste za ně schody pro ryby dokázali postavit,“ povzbudil bratry bagry zelený tvor. Než se stroje nadály, vběhl do vody a za chvilku byl zase zpátky na břehu. V mokré ručce držel hrníček. Měl v něm kromě hrsti mimořádně cenných zlatek z hodně dávných časů i hromadu zrnek ze stejného kovu. Posbíral je během staletí na dně toku.
„Za takové jmění postavíme rybám cestu proti proudu jako nic,“ hlesl mistr stavby zdymadla a uznale obhlížel vodníkovo bohatství.
Dohodli se všichni rychle. Vodník dodal zlato, mistr za ně koupil cement, písek i jakostní kamenivo do betonu. Bratři bagři pak podle vodníkova doporučení vybudovali vedle jezu se zdymadlem umělou bystřinu s nízkými peřejemi odshora až dolů. Lososi, pstruzi a jiné rybí druhy se brzy naučili jí proti proudu proplouvat. Jez jim přestal vadit na cestách od moře k pramenům a zase nazpátek.
Nikdo dodnes neví, jakým způsobem se od spokojených říčních živočichů dostala zvěst o povedeném rybím přechodu do hejtmanovy kanceláře. V každém případě je jisté, že si nejvyšší krajský úředník nechal na své náklady postavit soukromé schody z břehu do vody. Krátce poté nečekaně opustil svou úřadovnu. Zlé jazyky tvrdí, že se přidal kvůli zlatu k zeleným a zavřela se nad ním voda. Nadobro nejspíš ale nezmizel. Kapři a plotice si totiž mezi sebou povídají, že v rybníku jménem Hejtman objevil se nový podvodní tvor a vzorně se tam stará o škeble i raky.